BOŽENĚ FRIČOVÉ

Jan Neruda

Byť cizí země krásna, byť i rájem byla, vždy domoviny obraz zas se z duše noří, byť cizí země žírná „druhou vlastí“ byla, přec srdce k první vlasti do skonání choří. A touha roste – roste, není k překonání, hůl putovnická sama do ruky se vtláčí, a noha spěchá tam, kde kruh nám žije věrný soudruhů z blahých dob, a soudruhů i v pláči. Tys také připutovala nám z dálných krajů – nuž pánbůh tedy dej zde srdci zotavení, buď zdráva mezi námi, a též Karlu svému z té milé, drahé vlasti přines pozdravení!

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

1326. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 212. Ejhle, anděl světlý z nebes krajů (Eduard Just)
  2. Dopěv. (František Sušil)
  3. 78. Krásen věk je mladý, v něm ráj kvete převšady svíží, (František Sušil)
  4. 99. V naší vlasti jak ta naše Haná (František Sušil)
  5. 775. (Josef Vlastimil Kamarýt)
  6. 14 Tré přání živím v srdci svém (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)
  7. (Kmotrům neb příbuzným.) (Emanuel Züngel)
  8. 199. Hojně blaha, skrovně utrpení – (Eduard Just)
  9. JE TO HROZNÉ POMYŠLENÍ... (Růžena Jesenská)
  10. Jeť odvěký trud... (Augustin Eugen Mužík)