Jste obě teprv žití slastném na úsvitě;
až přejde žití znoj a přijde večer však,
já přeju totéž vám, co mne dnes blaží tak:
jsem sice znaven, stár, však hravý jako dítě.
Ta slova klade péro moje k vám:
dvojčátka jsou jak dvojverš – epigram.
A o epigramu se dí, že první jeho řádka
je poetický květ, je vonná, ladná růže,
a druhá řádka pak, ta ostrá, břitká, krátká,
že s včelkou na růži zas srovnati se může.
Já nevím, která z vás dnes růží, včelkou spíše,
a péro moje to vám přání tedy píše:
až dorostete do života šumu,
vy obě buďte růže v plné krásy pýše
a obě včelkami zas po rozumu.