Poslední ballada z roku dva tisíce a ještě několik

Jan Neruda

Pro poslední krádež, která vůbec ve světě zde byla spáchána, poslední se sešli biřicové, poslední lavice zchystána. Poslední tu stojí soudce přísný, strážce posledního zákona, aby holí za krádež dal ztrestat nejposlednějšího barona. Baron, potomek to slavných předků, třese se jak vetchá osika; předkové se nebáli ni mečů, potomek už pro hůl naříká. „Milý bratře, strážce stanov přísných, milosrdně na mne pohledni, nechci krást už, odpustiž mně bití, vždyť jsem baron – a to poslední!“ Soudce naslouchá a hlavou kývá, pak se milostivě usměje: „Barona si dáme pod lavici, na lavici jenom zloděje!

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

195. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V. Bleskosvodům společenských bouří, (Jan Neruda)
  2. Pátý květen 1821. (Karel Marie Drahotín Villani)
  3. Příbram.... (František Cajthaml-Liberté)
  4. Příchod moru. (Jan Evangelista Nečas)
  5. OBRAZ. (Antonín Klášterský)
  6. Po bitvě. (Jan Evangelista Nečas)
  7. Horymírův skok. (Jan z Hvězdy)
  8. Pohádka o Šemíku. (Jaroslav Vrchlický)
  9. NEJVĚTŠÍ BOLEST VĚKU. (Antonín Macek)
  10. Soudný den uhlobaronů. (František Cajthaml-Liberté)