Přede mnou tu leží lebka rozpoltěná,

Jan Neruda

Přede mnou tu leží lebka rozpoltěná, Přede mnou tu leží lebka rozpoltěná,
 oko svaté runy lebky čítá, a má mysl z črtů zapletených živý obraz žití sobě splítá. 209 Onu runu láska vryla, zášť snad tuto, onu blaho, tu snad neštěstí, a zdaž ty, jež činí cesty kratší, stopy přemýšlení nevěstí? Tak jak v pamět obraz mrtvoly se vrývá, ryje mysl v lebku znamení, – vidíš, brachu, moh’s mít lebku hladší, méně jen, ach méně myšlení!

Kniha Knihy veršů (1868)
Autor Jan Neruda