X. Hej uvidíš, přírodo, uvidíš,

Jan Neruda

Hej uvidíš, přírodo, uvidíš, my ještě cos vyvedem spolu – Ty’s od kořen do vršku změněna, já od hlavy po patu dolů! Můj krok je tak lehký a v nohou mám teď jakousi žílečku hravou: kde mohu jít pořádně pěšinkou, já brouzdám se vedle ní travou; kde potkám se s bublavým potůčkem, hned chvilku s ním v hovoru chodím; kde zahlídnu lučinu, na pozdrav již klobouk svůj do výše hodím. Když květe mi na cestě mladý strom, já pochvalně po pni jej hladím, a zpívá-li na větvi pěkně pták, já pod ním svůj baryton ladím. Ať dělám co dělám, ať jdu kam jdu, já musím mít nějakou hračku – teď sloupnul jsem s rozvité růže list a pískám naň odrhovačku!

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

317. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sem a tam. (Václav Antonín Crha)
  2. Včela. (Karel Alois Vinařický)
  3. XIV. Zas se míhá mezi stromy, (Rudolf Pokorný)
  4. Na Marynu. (Antonín Jaroslav Puchmajer)
  5. IX. KVETENÍ. (František Serafínský Procházka)
  6. PÍSEŇ V SENOSEKÁCH. (Václav Jaromír Picek)
  7. DÍKŮVZDÁNÍ (Otokar Fischer)
  8. AŽ DNES USNEŠ... (Josef Lukavský)
  9. Na travičku, na rosičku... (Růžena Jesenská)
  10. DOMEK NA TRATI. (Ferdinand Tomek)