Včela.

Karel Alois Vinařický

Rád se z hraženého dvoru v šíré pole podívám, i do háje, i do boru k zábavě své chodívám. Volně dýchám na prostoře pod širokým obzorem; moci Tvůrcově se koře vůkol hledím s pozorem, jak nejmenší tvory živí dobrotivý, štědrý Bůh. Všady vidím lásky divy: radostí můj pléše duch. Hle, tu motýl kropenáček baví mne svých barev hrou; na palouku z oulu ptáček šťávu hledá medovou. Prášek na vosk sbírá včelka ze kalíšků květinek; pilnosti má učitelka kvítkům štědrým vučí vděk. – Chvalitebné včely ctnosti i mně buďte pobídkou: bych neostal v bedlivosti za tou malou dělničkou.

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

316. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z jarního výsluní. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  2. Z violek. (Irma Geisslová)
  3. X. Hej uvidíš, přírodo, uvidíš, (Jan Neruda)
  4. AŽ DNES USNEŠ... (Josef Lukavský)
  5. 18. Tys čistou jako rosa ta, (Josef Kuchař)
  6. III. Jdu parkem. (Adolf Heyduk)
  7. Půda vlastenská. (Václav Jaromír Picek)
  8. XXXII. Stráň pukla v lilie bílé, (Vítězslav Hálek)
  9. IX. KVETENÍ. (František Serafínský Procházka)
  10. SLUNÍČKO. (Jaroslav Vrchlický)