VI. Nesmějte se pavučince

Jan Neruda

VI.
Nesmějte se pavučince
Nesmějte se pavučince
na mých vlasech, kamarádi, nesmějte se do očí nám, že se máme s mladou rádi!
Třeba bylo pozdní lásce jako v sadě na podzimi: kapky mlhy po travině, bílé kvítko mezi nimi – předce i to pozdní kvítko ještě těší mladou duši, pěkně hustým vlasům dívčím, pěkně plným ňadrům sluší. Bílé kvítko jahodové, sedmikrása bělolistá – a má zšedlá hlava má snad na těch ňadrech také místa. [38]