III. Když nad střechou osad se zmítá bouř,

Jan Neruda

III.
Když nad střechou osad se zmítá bouř, Když nad střechou osad se zmítá bouř,
tu přemnohá svém ve přístěnku si zavzdychne dobrácká dušička as: „ta nebohá ptáčata venku!“ Ach, prosím Vás, pražádnou lítost jen! nám, kteří svá nemáme hnízda, je nejvolněj, nad námi, pod námi bouř když válečnou muziku hvízdá. Když kolíbá les se jak na vlnách a k zemi až shýbá své témě, a blesky se třískají o čela skal, až třese se kolkolem země. A urve-li nás to a smete nás a rozrazí prsa o kámen – bouř zahučí velebný pohřební žalm a příroda zavzdychne amen! [48]

Kniha Prosté motivy (1883)
Autor Jan Neruda

Další vydání

III. Když nad střechou osad se zmítá bouř, v knize Básně 2 (in Spisy Jana Nerudy, svazek 2) (1956)