X. Den vznesl se z údolu; výš a výš

Jan Neruda

X.
Den vznesl se z údolu; výš a výš
Den vznesl se z údolu; výš a výš
teď kráčí svým světelným krokem – „Kam jdeš teď, kam jdeš?“ – „„Vždyť vidíš předc, že ku výši hory bokem.““
A pojednou ztemněla hora se, a zhaslo i zlacené témě – „Kde jsi teď, kde jsi?“ Však ticho kol a němá je širá země. Já cítím se pojednou opuštěn – kam asi se den můj vznesl?! a v zimničném, v toužebném pospěchu můj k údolu zrak zas sklesl. Ach celá má minulost – vždyť to tam již plujou jen mráčkové šedí – a mně je tak ouzko, tak tesklivo, jak měl bych jít ku zpovědi. [73]