SLOKY.
Do mých lučin zatoulalo se tvé mládí rozpačité,
udiveno stanulo tu, k obzorům se zahledělo,
do mračen se zadívalo, v moje vášně špatně skryté,
jak se jimi nad západem všecko světlo dosud tmělo.
Ale kvetlo jaro kolem, mládí tvé se nezachvělo,
do vysoka, do daleka všecko v modru znělo písní,
motýli mých smělých plánů líbali mu jasné čelo,
samo čisto bylo jisto, že se všednem nepotřísní.
Vedle cesty bílé břízy nadějí mých vyrůstaly,
mládí tvoje pospíchalo radostno tak v jejich stíny.
Jen tam stranou neměly se vztyčiti ty šeré skály
a tak chladně položiti v cestu šedivý stín viny.
Teď tvé mládí v stesku stojí, tklivo ve svém procitnutí,
v oči nepochopitelné hydry uděšeno zdlouha zírá.
Ale večer nad obzory vlahá dále jíti nutí,
a už nad východem vzchází s novou hvězdou nová víra.
12