NI SLZY VÍC!
– Karolině. –
Ni slzy víc! Ty brillianty žhavé
s hedbávných brv na tváří vonný sníh
nech zvolna téci, lkání usedavé
pak zaměň v chvíle nálad hlubokých.
Já budu ssát ty brillianty slané,
ty opály, v nichž blesk tvých zřítelnic,
z nich každá mi co perla v srdce skane
jak v mušli krvavou – ni slzy víc!
Ni slzy víc! Tvé oči zrůžovělé
jsou od slzí, z ran srdce snad to krev
teď lkát chceš jak rubíny velké, skvělé,
jež kanou tvojí lásky na rakev.
Já v komnat šeru ku tvým nohám klesám,
a nadějí ti básním na tisíc,
mru při tvém pláči a jak šílen plesám,
když v oku tvém ni slzy není víc.
Ni slzy víc! Sni o nádheře štěstí,
kdy noc je protkaná démanty hvězd,
nad tebou lásky mé let zašelestí,
co fantastický květ ji uzříš kvést.
A zladíš v úsměv vůni tvojich retů
a s láskou půjdeš dobám štěstí vstříc
a v obzoru všech hodin a všech světů
pak nikdy neuzříš ni slzy víc.
78