HARMONIE.

Otakar Auředníček

Plá měsíc, bílá lebka zádumčivá, hvězd zářné oči v hlubokém jsou snění, noc letní vlažná, hluboká a snivá, v níž stichl davu řev a nářku hřmění. Mé oko v propasť očí tvých se dívá, v sny kolébá mne ňader tvojích chvění a hudba hlasu sladká, opojivá. Já zapomínám na své opuštění. Kéž věčně noc ta nad zemí k nám splývá, kéž probuzení z toho snění není! Mne opijí tvých retů něha tklivá, to nebeské jest, sladké rozblažení. Kdes v nitru stromů slavík k tomu zpívá, jsou struny srdce v tajůplném znění, jak světluška v kadeři stromů kývá z pod vlasů oko tvé mi v roztoužení. Je v srdci stará touha zase živá, noc polibky a vůně jest a pění... A po té noci co mi ještě zbývá, než oddané a klidné odumření?...

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

209. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Zklamání. (Boleslav L. Černý)
  3. STÍNY VEČERA (Jaroslav Vrchlický)
  4. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  5. Jak píseň jarní noci. (Ervín Špindler)
  6. 14. Já u hřbitovních tiše stojím vrat, – (Josef Kuchař)
  7. SLADKÝ SEN. (Adolf Brabec)
  8. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  9. TIŠE SE DÍVÁM... (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. V MĚSÍČNÉ NOCI (Antonín Klášterský)