slovo

Stanislav Kostka Neumann

slovo
nebylo slovo na počátku, po pralesích se rodilo, když stádo, plné tajné slávy, v korunách stromů bloudilo. varovalo a velebilo, oslavovalo ovoce, zvonilo pýchou snubní síly, bylo to slovo praotce. nebylo falše v jeho srdci, ni v slově jeho nebyla. to slovo rostlo, kvetlo, zrálo. hrdiny báseň slavila. pak množilo se, prodalo se, jak větru písek na dunách. a nedáš-li si dobrý pozor, zahyneš ve lži a tmách. 71