PES

Stanislav Kostka Neumann

Pes žíznivý se vleče pustinou koridorů, kde stoka nudy teče a páchne dechem moru. A zimnice jej trápí, žár s mrazem v stálém sporu, a lačen světla stápí se do tmy koridorů. Jen stěny, stěny, stěny...! Tak věčně beze změny ty chodby táhnou tmou. Pes bezmocně se třesa kdes v koutě znaven klesá. – A pes ten – duší mou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby