PES

Stanislav Kostka Neumann

PES
Pes žíznivý se vleče pustinou koridorů, kde stoka nudy teče a páchne dechem moru. A zimnice jej trápí, žár s mrazem v stálém sporu, a lačen světla stápí se do tmy koridorů. Jen stěny, stěny, stěny...! Tak věčně beze změny ty chodby táhnou tmou. Pes bezmocně se třesa kdes v koutě znaven klesá. – A pes ten – duší mou. 21