ADAGIO

Stanislav Kostka Neumann

Kře rozjely smaragdo puky(J5f) do jejich houš samici svou kal(J5f) kos táhmi a flétnomi zvuky(J5f) a jar den se pomalu juž smkal(J5f) Z loňského lis jater shluky(J5f) se modraly a pramen jak by plakal(J5f) tys myslila na brz den rozluky(J5f) v oku til cos jak jem kal(J5f) V předtuše samoty a nekonečných dnů(J6m) jež stesky vypl a smutek dlouhých snů(J6m) o kratin ves naší lásky(J5f) v předtuše pláčů tvých se pohled zamžil mi(J6m) Na zem se stro dav klad stíny dloumi(J6m) a ti hladil lehce krát vlásky(J5f)