ADAGIO

Stanislav Kostka Neumann

ADAGIO
Kře rozvíjely smaragdové puky, do jejich houští samici svou lákal kos táhlými a flétnovými zvuky, a jarní den se pomalu juž smrákal. Z loňského listí jaterníků shluky se modraly... a pramen jak by plakal... tys myslila na brzký den rozluky, já v oku cítil cos jak jemný zákal. V předtuše samoty a nekonečných dnů, jež stesky vyplní a smutek dlouhých snů o kratinké té vesně naší lásky, v předtuše pláčů tvých se pohled zamžil mi... Na zem se stromů dav klad stíny dlouhými a já ti hladil lehce krátké vlásky... 49

Kniha Básně 1 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 1) (1962)
Autor Stanislav Kostka Neumann