SLOKY

Stanislav Kostka Neumann

SLOKY
Mít věrnou duši v dáli je tak krásné, když tolik tě s ní upomínek víže... když v rudých závojích den tiše hasne, ta v dáli zajásá, že k setkání je blíže. Za tebou světla pohádka je bílá o ňadrech, kam jsi horké kladl tváře, jichž vlna teplá smutek z duše smyla, a ve dne v noci v snách si vzpomínáš té záře. A z dálky před tebou ti znovu kyne ten bílý příliv panenského těla, pohádka nová... Tak ve dny tvé stinné z těch pohádek dvou lesk sá duše rozechvělá. 64