VLAK

Stanislav Kostka Neumann

Když v okně chladem tmy své nervy konejšíš a v dáli hvizdne vlak do teplé letní noci a výdech zrychlený a temný uslyšíš... odtrhnout od hudby té nebudeš se moci a smutkem zvlněná ta zachví tebou tiš... ke sklu se přitiskneš... hruď touhou mocně dýchá po nových obzorech, jež v dáli zatušíš... a zrak tvůj navlhlý do tmy té dlouho píchá... Dnes žárem sluncí mdlý a jejich palčivostí, kdy ztichly žaloby ku stěnám, jež mne hostí, a tužby umlkly, v něž duch se marně vrhá, za mrtvých večerů, když slyším přidušené oddechy vlaku, jenž se lesem k Praze žene, dál spí má duše, spí... jen tělo sebou trhá...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby