VLAK

Stanislav Kostka Neumann

VLAK
Když v okně chladem tmy své nervy konejšíš a v dáli hvizdne vlak do teplé letní noci a výdech zrychlený a temný uslyšíš... odtrhnout od hudby té nebudeš se moci a smutkem zvlněná ta zachví tebou tiš... ke sklu se přitiskneš... hruď touhou mocně dýchá po nových obzorech, jež v dáli zatušíš... a zrak tvůj navlhlý do tmy té dlouho píchá... – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – Dnes žárem sluncí mdlý a jejich palčivostí, kdy ztichly žaloby ku stěnám, jež mne hostí, a tužby umlkly, v něž duch se marně vrhá, za mrtvých večerů, když slyším přidušené oddechy vlaku, jenž se lesem k Praze žene, dál spí má duše, spí... jen tělo sebou trhá... 68

Kniha Básně 1 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 1) (1962)
Autor Stanislav Kostka Neumann