POSLEDNÍ DNY

Stanislav Kostka Neumann

POSLEDNÍ DNY
Tak líně dáví Čas ty slední dny... A světlé okamžiky znovu hasnou, a myšlénky jdou mdle a znaveny, a smutek Předtuch píseň zdvihá hlasnou. Ty neúprosně derou se v mé sny a všecko svěží na lukách mi spásnou... A bitvy s nimi jsou juž ztraceny. A moje nervy chvějí se a žasnou... Vše temné je a vše je záhadné, jen pocit děsu v nitru nevadne z dnů, jež mne sepnou v nedalekém Příští. A marně za štít zvedám tvoje tělo, má milenko, má panenská, tvé tělo –: děs nevýslovný vstříc mi zevšad prýští. 89