VÁM, PYŠNÍ...!

Stanislav Kostka Neumann

VÁM, PYŠNÍ...!
Vám, duše bratrské, ať kterýmikoli hoříte léty, ať kterákoli matka počala kdekoli život váš řídký a slavný, jak bozi jej mívali, však stlaný jen hořkými květy, vám, pyšní, na oltář házím svých krvavých květů kytky... Té sladké, sžíravé vášně, jež obrací světy a palčivým dechem sžehá na popel úrodný zbytky dodělávajících věků a stařeckých bohů chrám kletý, zákonů, konvencí pouta a zpráchnivělých blan svitky...! Z života lepšího nesem ji na svět... Však nestihnem nikdy dost rychle ta staletí, kterých čas nezrodil ještě, ty věky v budoucnu ztichlé, ty etapy, pro něž jsme stvořeni, a vlasti, jejichž jsme syny. Ubohou dobou a lidstvem sešlým, v pěstích plamenné meče, po vysokých duhách spějeme, co v bahnech pod námi vleče vysátý dav svou prokletou práci a buržoa život svůj líný. 95