I   MLÁDÍ

Stanislav Kostka Neumann

I

MLÁDÍ

Na bílém oři s vlající hřívou juný ten atlét jak pádí! Jako dvé pochodní zornice jeho metají plameny hrdé, krvavý prapor vysokou žerď svou zapustil do pěsti tvrdé, a kopyt veselá hudba jej provází přes vrchol i pláň. Hurá, Mládí! Přes modly lotrů a blbečků božské karikatury, přes mezníky střežených hranic a zákonů plesnivé valy! Co na tom, že modly jsou ze zlata a bozi se spojili s králi! Že o život tisíců šlo pro ty mezníky! Že tyrana čelo zná chmury! Těch krajin netknutých stopou, kde teprve svítá! Těch orgií vůní a barev, té země, jež z pokladů slita! Oh, za těmi slunci, pod nimiž nové světy se ladí! – Dni zanesené blátem obzory své bezútěšně kalí... Jsou duše umdlené, jež toužebně hledí v dáli. Jsou močály, jsou tmy... Leč pochodně jen sem! Hurá, Mládí! 99