VIII
Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno.
Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno.
Nikdo nezatoužil do šera cudně sklopených víček,
nikoho nezmámil atlasu ševel, znaivnělý tón i gesto,
nikoho nesvedla čekavých ňader svítivá dekoletáž.
Zas tedy se vrací k výbavě bílé slečinka comme il faut...
Se žalostným mozkem – temnou věží, kde tančí strašidla frází –,
bez vášně, která by zapláti směla na parketách vyleštěných,
bílá otrokyně v harému morálky simulované,
tak jako tisíc jich čeká, až pro zlato koupena zlatu se prodá,
prázdná, odumřelá hořícím pochodním věku,
by nejvýš kretény dodala světu, parazit jiného mozku. –
A doba tesklivá, v těžkostech šestinedělky, osvobození čeká.
A polnice hladových zavíří snad před Jerichem kultury – zítra!
A zde ty zbytečné samice, balasty chorého dneška.
106