XII   Tisíckrát žel! Kdyby starý Řím nás obléval svým davem

Stanislav Kostka Neumann

Tisíckrát žel Kdyby sta Řím nás obval svým davem(T8f) slunce přešťastné že rdí se nad antiky luhem(T7f) padu by táhlo nás pod blankyt setmě(T8m) zrychlujíc tep srd našich k písni druha s druhem(T7f) Snivých milen náš krok by tíh do je Venušina(T8f) Jis pak by mramorem svým pohnul bohy prs (T8f) šťastným snoubencům ta matka rozkoše by žehnala(T8m) Tisíckráte žel Ty slun doby v minulo se slily(T8f) Milenko však v proudy lásky vol skloňme srd květ(T8m) ti mrákot kdeže me usměva bohy(T7f) Duším mdlým jen plane kdesi idol praubo(T7f) Jinak smutno Však dost ly zbý vzkřiknout divoce(T8m) že cejch hanby nebo nás vpálen lidským řádem(T7f) oltář úcty zažehnou nám v příštím ži mladém(T7f)