XIII   MÚZA

Stanislav Kostka Neumann

XIII

MÚZA
Bleďounká slečinka, fialové žilky se kmitají pletí. Kdys v noci jsem našel ji na loži svém, když snění mě opřádal pavouk; na moje rty své tisknouc v křeči, padla mi do objetí, jako když rozkoš palčivá schvátí, sen horečný na hruď vletí. Teď spolu na toulkách blázníme městem, když lampy se do noci chvějí; o polibek se mnou se divoce rve a zase mě šíleně líbá, tisíckrát bídně mě poníží a zase odprosí v reji, když její drobounká ústa vstříc se mi nervózně smějí. Hrou rozmarů drtí mi uštvané nervy a pokrucuje tahy; tak draze si vykoupím okamžik, jenž rozkoší bývá vlahý, tak draze, oh, draze, a zřídka a zřídka tak! A paraziti vědy za katedrou, sledi uzení, o Homéra družce vznešené bájí a žvaní v nadšení – leč ty, Múzo, již v kolébce koketa, přec bylas vždy lehká jen holka. 115

Kniha Básně 1 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 1) (1962)
Autor Stanislav Kostka Neumann