XVI   MRTVÉ PŘÁTELSTVÍ

Stanislav Kostka Neumann

XVI

MRTVÉ PŘÁTELSTVÍ
Tu planoucí hymnu lidí nových jsme zpívali spolu pod praporem, jenž nade trůny zdvihá pyšné své třásně... A v hodinách bitek a v hodinách záští a bolu, když pro své srdce jsem zachyt kus intimní básně, nad čistým květem chtěl jsem, bychom přátelství sklenuli spolu jak kupoli zlatou, jež se od obzoru tmavého odráží jasně... Nad čistým květem! Víš? – Tys ideál strhl však dolů a přátelství vášni své hodils v hladové dásně! – Krev slabošské rasy! Za soucitem u žen pak vrní. A chlastem chce přesvědčit sebe o mužném bolu. A my jsme hymnu lidí nových zpívali spolu! Ne, na těch cestách příliš mnoho je trní. A šplhavců ne-li, tož bab... A hruď hledej, kam nadšení vzdoru žár vdechlo! A přátelství? Eh, kotě falešné, dobře že zdechlo! 118

Kniha Básně 1 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 1) (1962)
Autor Stanislav Kostka Neumann