XVII   Má vášeň tak šílené tóny a jejím dechem již mnohý puk zvon...

Stanislav Kostka Neumann

šeň tak šíle ny a jejím dechem již mno puk zvon(Na) A na tvé zvonici provazy se třesou divoce dneska(Na) snad v propastech puk tvůj zvon posled vydechne ston(Na) převozník na vodách šílenství spokojen v ruce si tles(Na) Však snad i jednou vrácen tišinám v loktech idolu potkáš svůj skon(Na) Ale bratře ty kte zříš jen hložinu před sebou v dáli(Na) a nevidíš zory chodu jen slunce krva sklon(Na) tys aspoň váš svou sil Co kolem se (Na) na bahnech stagnantních dav přátel a pod(Na) jenž našel svá telata zla a v břichu stojnost modly(Na) a je tak směš a banál s frázemi tribuna davu(Na) Však ty s věčnou touhou v živo ta své říci slovo(Na) ty sil než abys mlčel a sla říci to slovo(Na) ty s věčným pasem jsou ješ duše jež milu tvou hlavu(Na)