NA LIANU DE POUGY

Stanislav Kostka Neumann

NA LIANU DE POUGY
Evoe, kurtizáno umdlené Paříže! Svého nadšení věnec bohatý, hle, z hnízda filistrů házím před vašich nožek drobnou růžovost, malá umělkyně vaudevillu, ale veliká písně života interpretko! Evoe, poslední bakchantko! Příliš krvavé jsou červánky a noci jsou příliš černé a poslední století doznívá v rytmech závěrečných. Já, vyzáblé dítě úpadku, zrozený pro vaši Paříž a pyšný na záští luzy, v daleké zemičce barbarů toužím po císařství vašem a po vás. Ale ještě neodbila hodina moje! A já přijdu ještě, bych z kouta nejmenší lóže vás obejmul pohledy svými a vaši Paříž. Pak zašeptám ženě své malé v koutě nejmenší lóže: Hle, Fryna! 131