MLADIČKOU a subtilní zavraždili tě
otcové počestní,
nudíce se u manželek ctnostných,
a jejich synové,
užívající světa.
Bílou chodbou nemocnice
zmizela mrtvola tvoje;
nikdo nezařval: Vrahové!
v klidné požitky jejich – – –
Žel mi tě po letech ještě!
Mělas žhavé oko a do modra černý vlas
a trochu zděděné krve po barbarských Hunech.
Žel mi tě po letech ještě!
Však ne proto, žes nenašla tady
krb vypaseného troupa,
abys mu rodila smavé, dobře prosperující děti – – –
já bych tě raděj viděl dál žít v té ďábelské skrýši
a mstít se, strašlivě mstít se,
jedem objetí svého mstít se,
až k pravnukům pravnuků mstít se,
za sebe a za svoje sestry,
za nás a za naše bratry
a za celý rod vyděděných SATANA dítek mstít se
na té chráněné kastě
měšťáků bohabojných
a privilegovaných.