ŽEL MI TĚ PO LETECH JEŠTĚ...

Stanislav Kostka Neumann

ŽEL MI TĚ PO LETECH JEŠTĚ...
Else
Mladičkou a subtilní zavraždili tě otcové počestní, nudíce se u manželek ctnostných, a jejich synové, užívající světa. Bílou chodbou nemocnice zmizela mrtvola tvoje; nikdo nezařval: Vrahové! v klidné požitky jejich – – – Žel mi tě po letech ještě! Mělas žhavé oko a do modra černý vlas a trochu zděděné krve po barbarských Hunech. Žel mi tě po letech ještě! Však ne proto, žes nenašla tady krb vypaseného troupa, abys mu rodila smavé, dobře prosperující děti, – já bych tě raděj viděl dál žít v té ďábelské skrýši a mstít se, strašlivě mstít se, jedem objetí svého mstít se, až k pravnukům pravnuků mstít se, za sebe a za svoje sestry, za nás a za naše bratry a za celý rod vyděděných satana dítek mstít se na té chráněné kastě měšťáků bohabojných a privilegovaných. 132

Kniha Básně 1 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 1) (1962)
Autor Stanislav Kostka Neumann