DEMASKOVANÍ

Stanislav Kostka Neumann

DEMASKOVANÍ
Sugesce štěstí dala nám růměné světlé masky, zakryla z bolestných smutků na čele zbylé vrásky. Ale v nitru srázy nám trčí holé, tesklivé, tíha žlutavých mračen hází sem stíny své. Bláhový optimist řekne: Láska jim ovívá luhy, zatím zoufalství splínu nás tlačí v nedozírné své kruhy. Děsivé chvíle hrůzy nám horečně splítají údy. Těch příšer smutků, jež vzrostly z prokleté, prokleté půdy! – Na zdechlinách snů mých bují splývavé vlhké mechy. Sedím a poslouchám tiše pohřebních průvodů plechy. Tuším, že přijde to náhle a v prsou zabolí. Oh, přiviň mne, probůh, k sobě, blíží se, blíží se... zlý! 137