GLOSY K ŽIVOTU A UMĚNÍ

Stanislav Kostka Neumann

Ve vlažném kraji, kde vzduch příchuť rozkvetlých zahrad hospitálů a kde v nocích selenových mdle vydychují vegetace nezrozených barev, ve vlažném kraji pramení v puberty nejistotách. V křehkých skalách sbírá své vody. Jsou květy sněhových kalichů a oplozeny se lámou; jsou neposkvrněné zeleně a žloutnou pod žárem slunce. A pramen pomalu, a pramen závratně rychle někdy slzami večerů sentimentálních, slzami výbuchů prvních roste a roste a řítí se nejistým šeřením duše, jež neví, -li snad vzdorovat či pokorně bleskům se vzdáti. Oh, pupence ňader, jež dmou se při doteku horkých retů! A hlavy rozpálené při splynutích nevyčerpatelných! Z míniových obzorů touhy, hle, bledá Astarta vstává a bílou intenzitu rozkoše rozlévá nocí lásky, a žhavé krůpěje kanou do srdcí, do duší a pálí, pálí a pálí... A proud roste, roste slzami spazmické muky, roste, roste slzami zápasů divých. Milenče, je třeba býti psa lísavějším a devótně Madonu ždáti; je třeba býti lstivějším kočky, než na bílé hrdlo se vrhneš! Hle, pod dotekem objetí tvého uvadly květy jara a panenství a Satan velí, kde Bůh byl dřív pánem. – Buď požehnán, proude sladkého moku, v němž znova křtí se pro království Jeho. Řítíš se veliký, šumivý, syčící s vodopády vášně, řítíš se dušemi vždy jiný a přece týž, instinkty člověka s tebou... Moře! Moře moří a vášní! U tvých pramenů jsme sedali a nejlepší své písně ti zpívali. Moře! Moře moří a vášní! Na tvých hladinách veslujeme a v hloubkách tvých hledáme perly, v tvých vlnách koupáme duši svou a ústy zanícenými promlouváme pohádku o Anadyomené, tvé pěny vůni nesouce v život. Moře! Moře moří a vášní! Uprostřed z hlubin palác ční, okna mu žárem pochodní zardělá planou, a kolem vlny se řítí a dmou divokou, vášnivou, syčící hrou, krůpěje po stěnách kanou... Uprostřed bílý palác ční, vysoko mávejme pochodní rudou. Pochodní hříchu, vášně a síly, pochodní instinktů, jež od věků byly, pochodní radosti lidské... Chcem na nebi na zemi plameny, chcem květy, jež vůní jsou zmámeny, a ženy, jež očima svítí; chcem horkou krví se opojit a ve svém paláci smát se a snít, chcem veliký požár žití!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
v básni jsme nalezli 3 osoby, v básni jsou označena takto