SONET

Stanislav Kostka Neumann

Zahradou liduprázdnou bloudě kdysi na pávů pár jsem maně přišel; páv stál před svou ženou, křídla zježena, chvost rozestřený maje, sršel světly. Tak stál a kroužil, slepici si vábil a k sobě nutil němým pohledem, pér tuhých, rozčilením řinčících, vysoko vztýčiv zlatou modř a zeleň. Teď přepadá ji; jeho ozdoba vzduch horký divě mrská, jiskře třepí lem chvostu špice svoje, takže mně zahrada kolem v ráj se proměňuje, – ó člověče, jak zvíře nádherným, když cele jako zvíře rozvine se!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby