SEXUS
Žena svého vlastního těla v moci nemá,
ale muž;
též podobně i muž těla svého vlastního
v moci nemá, ale žena.
Pavel ke Korint. VII, 4
I
Tragédie ženy
(Anna Costenoble)
Květem nejsmělejších barev, z nichž rudá nejvýše zpívá,
květem vůně opojivé jako prolitá krev horká,
květem bizarním jak orchis nejvzácnějšího tvaru
jednou, jen jednou rozkvétá žena.
Písní nejlstivější a nejupřímnější jak blankyt, než bouře přišla,
písní nejžhavější, která ledovým pálí mrazem,
písní hříšnou jak Satan, písní čistou jak děcko
jednou, jen jednou v naho se vyzpívá žena.
V tom její počátek. A že přišel muž
a květem tím svého fraku ozdobil knoflíkovou dirku,
aby uvadl, nežli půlnoc je přepadne v divém kankánu, –
a že přišel muž a tu její píseň
falešně si zapískal rety pohrdlivými při černé kávě
a v dýmu cigarety vyfoukl upomínku, – v tom její konec.
172
II
La dame au cochon
(Félicien Rops)
„Pomsta je u Boha.“ Ne, pomsta je u ženy vždycky.
Ale pomsta ani u ženy není, pomsta je u Satana.
Běda, proč zakřikls ženu, když jedenkrát zpívala lidsky.
Běda, ta tvoje vítězství, běda, tvoje jsou hrana.
Nejlepší dílo Boha, tvá duše, sourodá Bohu,
nejdelikátnější dílo – ó muži! – tvá duše, tvá duše.
Hle, žena tam vložila nohu, Satan vložil tam nohu,
a tělo tvé nikdy nepatřilo, tvé tělo nepatří Bohu.
A Satan se šklebí a Satan si tleská, jásavý vítěz tleská
tvojí litanii: Žena je svůdná, žena je hezká,
žena je nebe, žena je Bůh.
A Satan se šklebí a Satan si tleská, jásavý vítěz tleská
největšímu vítězství, jehož kdy fanfáry zavřískly světem,
věčnému vítězství, strašnému vítězství – ženy nad prasetem.
173