JEN TROCHU TOHO POSLEDNÍHO ŽÁRU

Stanislav Kostka Neumann

JEN TROCHU TOHO POSLEDNÍHO ŽÁRU
Jen trochu toho posledního žáru a trochu těch posledních blesků! To zlomeným liniím svadlých tvarů dá půvab matného lesku. Jen trochu té něhy, která ti zbyla pod prázdnými úsměvy tanečnice, by sentimentálnost tichá se lila tou nocí k ránu, kdy hasnou svíce. To bude pak píseň o našem konci, o smutné radosti dvou vyzáblých dětí. Na poplach netrhnem puklými zvonci, do noci, do ticha budem se chvěti... 229