TRAGICKÉ ZJEVENÍ

Stanislav Kostka Neumann

TRAGICKÉ ZJEVENÍ
(Z Richarda Dehmela)
Na poušti leželo kdes mnoho lidí, již skoro chřadnuli, bědujíce. Jen dívka spanilá s bezmocným hnědým zrakem žíznila mlčky, neboť nežli žízeň byl palčivějším blahý její soucit... Tu stanul, z žhnoucího vyrostlý obzoru, před tímto lidem cizí muž; ten nabídl jim ukazováček. Z chvějícího se konce řinula se veliká kapka krve, řinula se, visela a padla, do písku padla; udiven na cizího muže hleděl lid. Ten stál a stál, kapka padla po kapce do písku z jeho prstu; a vždy, když vytrysk rudý pramen, On hrůzou zbledl, ti však žasnuli, a zaúpěli někteří: Vysmívá se nám... Tu vzkřikl hlasně s posledním svým žárem: Tož pojďte přec a pijte, pro vás dokrvácím. Však ona dívka pravila, když zmíral: Ti chtějí vodu... 241