Stráň měkká travnatá až někde na konci předměstí(Na)
Jen ve třech akátech objatých tu větřík rád šelestí(Na)
až nahoře kde modro nebes shlíží(Na)
na starý rozpadlý sokl po rozbitém kříži(Na)
Nikdo se tady nemodlil(Na)
prý vrah tu nějaký kdysi popraven byl(Na)
nikdo se tady nemodlí(Na)
ukradli kříž ukradli Krista jenž mdlý(Na)
té nemohl kralovat stráni(Na)
Neboť je sluncem zalita(Na)
a vysokou travou pokryta(Na)
a mládí a láska tu zpívá(Na)
a tráva lásku skrývá(Na)
a tráva chrání tu mládí(Na)
Za horkých červnových dnů kdy všechno plápolá zlatem(Na)
a bílí holubi s radostným chvatem(Na)
třesavě nad strání krouží(Na)
tu malé dívky se šťastným smíchem do trávy se hrouží(Na)
a shora dolů se to kotálí(Na)
jak plamínky v trávě když zapálí(Na)
červené žluté a bílé(Na)
A malé dívky výskají(Na)
a sukýnky jejich se zdvihají(Na)
ó něho té nahoty mladé(Na)
Pak nad strání když se sešeří(Na)
a že by slunce zradilo nikdo nevěří(Na)
do trávy měkké vysoké do trávy která sálá(Na)
hřejivou vůni paprsků jež vsála(Na)
milenci tiše zapadají(Na)
milenci kteří se leta dlouhá leta znají(Na)
milenci bledí(Na)
On z dílny v předměstí a ona z fabriky(Na)
a nad nimi s nimi práce balvan veliký(Na)
prokletý možná svatý snad(Na)
však jistě ten s kterým chodí hlad(Na)
a nad nimi s nimi to vědomí stejné(Na)
že jenom v objetí lásky vášnivé nahé a hřejné(Na)
je štěstí je radost je zapomenutí(Na)
Oh taká láska k níž nikdo nedává sankce(Na)
proskribovaná láska těch v kterých vidí jen psance(Na)
ta halda továren dílen kasáren domů(Na)
již Městem jmenují(Na)
A věrná matka noc kterou milují(Na)
pak nad každým tím párem tmu přijde rozestříti(Na)
že v jejím závoji žeh krve jen čtyřem očím svítí(Na)
A jedni v hříčkách divokých(Na)
a druzí na rtech svůj jediný smích(Na)
a jiní křečovitě přituleni k sobě(Na)
a jiní jinak ale vždy šťastné ty bytosti obě(Na)
krev smysly tělo duši opájejí(Na)
Nahoře nebe a dole země(Na)
nahoře hvězdy a dole tráva laskající jemně(Na)
vysoká měkká(Na)
a nahoře dole uprostřed všude života nesmírná řeka(Na)
Ó Sílo která kolotuješ ve mně(Na)
a kterou jsou milenci stisknuti k sobě a kterou se chvěje země(Na)
na střeše doupěte svého tak nějak nebi blíže(Na)
tvé nárazy cítím a tuším tvé pouto jež všechno to víže(Na)
a cítím žes krví nesměrného(Na)
a že jsi mocnější všeho(Na)
i kříže jenž se tu zhroutil v rozkvetlých akátech(Na)
i Města jehož nelítostný otravuje dech(Na)
žes královnou jasného příští(Na)