CHCI TAKÉ SLUNÍČKO A RADOST ŽIVOTA...!
Chci také svůj pohár krvavým naplnit mokem,
chci také výskat a řvát Anakreonovu píseň,
chci docela nahé Evy objímat, dychtivý Adam,
chci k bohaté hostině přivést rolničky královských bláznů!
Jenom jedno mě děsí a temní mých nadějí slunce.
Což jestli mé krvavé víno zbledne před prolitou krví,
jíž snad je nasycena každá juž hrouda země!
Což jestli třesk našich číší přehluší příšerným hvizdem
popravčí blesknutí nože z lešení gilotiny!
Což jestli objetí ženy otráví mne i mé děti!
Což jestli v mou jásavou píseň vpadne hromový pochod,
při němž se zapadlé oko zpěváka podlévá krví,
při němž se akcentuje vyzáblou, zčernalou pěstí!
A což jestli přijde sám Život a klekne na moje prsa
a neodvratnou svou pěstí mé zaškrtí poslední slovo,
zatímco Smrt a Bída chechtat se budou oknem
v prázdnou, ztemnělou komnatu uprchlých hodovníků,
chechtat se budou nad chladnoucí mrtvolou mojí,
chechtat se budou, příšerně chechtat se budou
děťátkům nezkušeným a zkrachovaným básníkům.
269