APOSTROFA

Stanislav Kostka Neumann

APOSTROFA
Tobě a tak leckomus
Eh, bylo by to fádní, také tebe ještě apostrofovat, miláčku! Měj si ten svůj chlebíček, měj si, co ti milostivá uštědřila ruka! – Jeden po druhém. – Poznávám, poznávám. A učím se plivat, víš, tak z celé duše plivat ve tvář tomu tvoru, jenž se nazývá člověk. Eh, bylo by to fádní. K teplému kožichu psa svého jsem přitisk hlavu se svou papirosou sám a sám. Nenáviděný. Vysmívaný. Ale volný, miláčku! A nezaprodaný! A hrdý! 271