Nehledím oknem Zdá se mi že málo mám času(Na)
bych domyslil všechny nápady vnitřního hlasu(Na)
Nehledím oknem Jen někdy nahoru na nebesa(Na)
zkad veliké slunce den ze dne žhne volá a plesá(Na)
Nehledím oknem Tam dole je živoření města(Na)
tam dolů do pozemských pekel vede jen cesta(Na)
a já jak víte já chci již na zemi míti nebe(Na)
to že miluji ve vás život a sebe(Na)
to že nevěřím v odplaty a v odměnu odříkání(Na)
nevěřím v marná snění a v marná naříkání(Na)
ale jen v boj za chleba a svobodu tam kde stojím(Na)
a hladem svým se s tisíci hladových pojím(Na)
já jenž jen pro svoji radost žiji v slunečním nachu(Na)
já méně než prášek uprostřed moře živého prachu(Na)
které má nesmírnou krouživou dráhu(Na)
a tolik světla a žáru k nejvlastnějšímu blahu(Na)
Nehledím oknem Nehledím na střechy jednotvárné(Na)
pod nimiž všechno v hádkách a ve špíně stárne(Na)
na komíny jako k nebi zdvižené pěsti černé(Na)
na okna smutná rozbité zdi na vrabce uboze věrné(Na)
těm začazeným okapům a stromům asi pěti(Na)
jež sešedlé ční ze dvorů kde popelí se děti(Na)
ach ty děti špinavých předměstí(Na)