IV   Je letní večer. Stmívá se. Hasne i moje cela,

Stanislav Kostka Neumann

Je let večer Stmí se Hasne i moje cela(Na) jež na mno prý hříchy zapomněla(Na) jak svědčí písmena data do dveří vry(Na) I tomuhle rodu kde v dáli sví(Na) I tomuhle rodu stisk ruky kyne vře(Na) Vedle se vězňo rozeli(Na) táhmi hlasy táh pís(Na) ty vojanské lásky ty horác tís(Na) leckterou pravdu mnohou lež(Na) a Ru prapor též(Na) Je let večer Však povyk dvo a do(Na) nepodleh ješ soumraku tomu(Na) směs hla a zvu nepřátelská do ke mně(Na) a zdá se mi jako bych zeň byl ce keř ze(Na) Hluk roste roste ti křičí matky hubu(Na) Zda asi ta dnes kde se li milu(Na) Hluk roste Klavír zavzlykal mar(Na) I kuželky kdesi hra A jednotvár(Na) jim k tomu vrže vrčí protiv gramofon(Na) srdce je divo zvon(Na) Je let večer Zas dloumi kroky celu svou řím(Na) chvílemi pod oknem vzduchu své plíce svěřím(Na) vzduchu jenž trochu páchne a trochu chla(Na) Oh tichý vězni řekni Umřelo mlá(Na) Je ticho skoro již Setmělo všechno A já dnes nechci(Na) již pranic a pranikam do dy nechci(Na) nechci se prát(Na) Jen spát a spát(Na) A Bože cara vrčí gramofon(Na)