V
Jen hlavu vzhůru, milenko jako červen krásná,
Jen hlavu vzhůru, milenko jako červen krásná,
na zašlé mrazy nemyslí teplá jarní noc,
a každý květ, byť zavřel se, čeká sladká jasna,
ví, že mu rosa, světlo, žár přijdou na pomoc.
Jsou barvy pro nás v poupatech, barvy, vůně, tvary,
den přijde jejich rozpuku náhle, nečekán;
pro naše mládí nezhyne slunce plápol starý,
ni ptáci, klasy, vody, les, šťastných větrů van.
Jen hlavu vzhůru, milenko, zítřek patří kráse,
jež narodí se ze světla čistých lásky gest;
po jarní bouři celý kraj zahýří si v jase
a květů měkkou záplavou zbělí písek cest.
34