II Tak trochu exil, trochu stará vlast

Stanislav Kostka Neumann

Tak trochu exil, trochu stará vlast a kolem lhostejné života vlnobití. Dvé očí jako Dunaj zelených na cestu temnou, dalekou mi svítí. Jdu podle břehu. Noc je. Hučí proud. Kupředu, do temna hlavu svou skláním a nevím ani, zdali je ta noc, noc po soumraku nebo před svítáním.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby