II   Tak trochu exil, trochu stará vlast

Stanislav Kostka Neumann

II

Tak trochu exil, trochu stará vlast
Tak trochu exil, trochu stará vlast
a kolem lhostejné života vlnobití. Dvé očí jako Dunaj zelených na cestu temnou, dalekou mi svítí.
Jdu podle břehu. Noc je. Hučí proud. Kupředu, do temna hlavu svou skláním a nevím ani, zdali je ta noc, noc po soumraku nebo před svítáním. 38