Ve Vatikáně v komnatě stmělé zimním odpolednem(Na)
za velkým stolem dubovým v žlutém plápolu voskovic(Na)
dnes kardinálové sešli se úřad pro výrobu svatých(Na)
jak tribunál raků vařených ohromných a červených(Na)
již trochu života ještě náhodou zachovali si(Na)
a časem pohnou pomalu bizarními klepety(Na)
To Oreglio di Santo Stefano přišel opět(Na)
s tím nápadem svým jak každý uzná trochu předčasným(Na)
by občan Mastai Ferreti vulgo Pius Devátý(Na)
byl blahoslaven A pokud kardinál to ještě dovede(Na)
ohnivě tvářím pergamenovým a vypaseným líčí(Na)
o Kristův ovčinec zásluhy a svatý život pana hraběte(Na)
jenž třicet a dvě leta seděl na slavném Petrově stolci(Na)
jenž jedno početí učinil navěky neposkvrněným(Na)
a papežské slovo z katedry navěky neomylným(Na)
a Syllabus vydal Syllabus nadevše výmluvný(Na)
Má přívržence dobrý Oreglio Však v komnatě té(Na)
kam člověk dvacátého století přístupu naštěstí nemá(Na)
i nelibost se zračí v několika tvářích kardinálských(Na)
A Merry de Val tlumočí i jménem občana Sarta(Na)
o choulostivé věci té důvodné pochybnosti(Na)
Vždyť obklíčena prý církev zbudovaná na Skále(Na)
divokou hordou nepřátel a třeba stříci se všeho(Na)
co dráždilo by smečku lačnou již a dobře pamětlivou(Na)
že hrabě pro radost si choval vězně v žalářích(Na)
a popravovat dával postřílet nevděčné rebelanty(Na)
v tiché komnatě stmělé hlas teď se významně tlumí(Na)
neb třeba říci ledaco mezi řádky výkladu(Na)
o ubohém vnuku židovky stíženém padoucnicí(Na)
jenž podivnými cestami dostal se pod tiáru(Na)
A křižují se důstojné pro i proti hlasy(Na)
dnes červený ten tribunál je pod povrchem zmítán(Na)
že proti dobrému zvyku ani nedříme nikdo(Na)
a pozornost je napjata zatímco nevinné zraky(Na)
do žlutého světla voskovic hledí a hledí(Na)
Ne nepozorovali šumotu snad ani žádný nebyl(Na)
ač v temnu za křeslem Oreglia jenž právě chystal se mluvit(Na)
nahatý vztýčil se ďábel nahatý chlupatý rohatý(Na)
a dlouhý lysý svůj ohon na konci se štětkou chlupů(Na)
do výše pozdvihl a přímo jím na stůl mířil(Na)
Nu a teď dosti pánové dosti zbytečných tlachů(Na)
a ohon dopadl na stůl že většina svíček zhasla(Na)
a zaduněl hlas jako hrom že v červená roucha(Na)
se klepeta rychle stáhla a zapadly všecky hlavy(Na)
je Pius mým a všickni ostatní mými jsou také(Na)
již dávno dávno neračte namáhati se příliš(Na)
A ohon znova dopadl a hlas byl slavnostní trochu(Na)
Já navrhuji vám tu dnes Luisu Michelovou(Na)
Cos pohnulo se v pláštích snad mdloba se pokoušela(Na)
a z křesla Oregliova červeň mizela pomalu pod stůl(Na)
Však tichou komnatou zněl dál teď ďáblův plaidoyer(Na)
V slz údolí kde pláčou vyhnané děti Evy(Na)
a v potu tváře chléb dobývají pro jiné(Na)
zvěstovat přišla a dobývat království nebes na zemi(Na)
nu co bych si já s ní počal já ďábel katolický(Na)
Hladové ke chlebům vedla žíznivé napájela(Na)
o šat svůj se dělila se všemi kdož byli nazí(Na)
z almužny druhů svých žila z krvavě zasloužené(Na)
a i o tu almužnu dělila se s chudšími ještě(Na)
nu co bych si já s ní počal já ďábel katolický(Na)
Jen soucit znala a boj a sebeobětování(Na)
pro vyděděné a hladové pro novou budoucnost lidstva(Na)
pro člověka zítřejšího každičkým dechem žila(Na)
a trpěla za to v žalářích i v Nové Kaledonii(Na)
nu co bych si já s ní počal já ďábel katolický(Na)
Což nezalekl se před ní sám Galliffet krvežíznivý(Na)
což nemíjela jí věčně potupná slina lidská(Na)
což dokonce sama smrt neváhala tak dlouho(Na)
Nu co bych si já s ní počal já ďábel katolický(Na)
Že ovšem nevěřila v boha a naši církev(Na)
to přiznám přiznati musím však pánové na srdce ruku(Na)
kdopak z nás ještě věří v dobrého starého pána(Na)
jejž pomáhali jste pilně uložit k věčnému spánku(Na)
A co se týče té církve přiznejme si to také(Na)
že já i vy pečujeme jen svorně o její blaho(Na)
by chléb mohla nám dávat chléb pečeně a víno(Na)
Tak tedy ďábel se rozohnil A nepovšiml si ani(Na)
že v komnatě potemnělé nezbylo živé duše(Na)
neb kardinálové sešli se pod stolem pomalu všickni(Na)
a z dosahu ďáblova ohonu po čtyřech odplížili se(Na)
a beze slova dveřmi zmizeli za nimiž komorník chrápal(Na)
Tu ďábel usmál se snesl se do křesla Oregliova(Na)
a zadumal se nad stolem pravicí opřev hlavu(Na)
a levicí upaloval si v malém plaménku svíčky(Na)
na ohonu konečky chlupů A když ho již zápach(Na)
ke kašli dráždil vstal pomalu a zamručel tiše(Na)
Jen pro mne snášejí práci Však námahou jsem již zdrcen(Na)
a cítím že i já ve hrob spěji dost napracovav se pro ně(Na)
Oh bláhoví nepomýšlejí co beze mne sobě počnou(Na)
Vždyť skuteční svatí lidstva nadarmo nepracují(Na)
Pak protáhl se Záda si narovnal Zmizel(Na)