Je krásný les ve hnědé, žluté, rudé,
má slunce ještě vůli zahřívat,
nu, a já hřeji tělíčko své chudé
na cestě doubím, které mám tak rád.
Života štěstí, slyším zpívat štěstí
ve větru, jímž mne podzim celuje
a jenž si lesem volnou cestu klestí,
že listí směje se a tancuje.
A myslím na všechno, co ještě snesu,
na rány, polibky a naděje...
Až zemru, zaneste mě v náruč lesu,
tam ztuhlé srdce znova okřeje.