III   Je krásný les ve hnědé, žluté, rudé,

Stanislav Kostka Neumann

III

Je krásný les ve hnědé, žluté, rudé,
Je krásný les ve hnědé, žluté, rudé,
má slunce ještě vůli zahřívat, nu, a já hřeji tělíčko své chudé na cestě doubím, které mám tak rád.
Života štěstí, slyším zpívat štěstí ve větru, jímž mne podzim celuje a jenž si lesem volnou cestu klestí, že listí směje se a tancuje. A myslím na všechno, co ještě snesu, na rány, polibky a naděje... Až zemru, zaneste mě v náruč lesu, tam ztuhlé srdce znova okřeje. 49