V Šlo jaro, léto, podzim šel, jde zima;

Stanislav Kostka Neumann

Šlo jaro, léto, podzim šel, jde zima; šli dnové něhy, jež jak dívka jímá, a dnové smutní jako dětské štkání a bouřliví jak davů procitání. Šli dnové přes kopce a jejich lesy... Jsou vzpomínky, jak siná mračna děsí, a jiné vonné jako hebká ruka. Dnů jedněch štěstí zlatí druhých muka. Ty kopce kol však neochvějně stojí. Dnů jedněch rány slunce druhých hojí. A kopce poslušně svou barvu mění a lesů rozmary i slunná snění.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby