PROSTÉ SLOKY

Stanislav Kostka Neumann

Miluji hvězdná nebesa pro jejich hloubku a krásu, pro jejich modrou záhadu plničkou třpytného jasu. Napohled úsměv, ticho, mír, ve skutečnosti strž světů nejhezčí, nejpodivnější bez bohů a jejich tretů. Stanul jsem v noci lednové uprostřed nesmírných sněhů: velebnost hmoty chápal jsem a v srdci pocítil něhu. Nevíme kam a nevíme proč, záhady všude je tolik; nebesa hvězdná podivná jsou, podivný květnatý dolík, tak jako každý života děj, černých těch borů tam zrání – i to, že dřepič z kaváren, já, šťasten jsem na sněžné pláni.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby